Smrtící melodie

23. listopadu 2015 v 18:14 | Petrben |  Paranormální jevy

Na světě prý existují určité hudební skladby, jejichž tóny dokáží donutit některé posluchače až ke spáchání sebevraždy. Nikdo nedokáže vysvětlit proč zrovna tyto skladby, ač se svou strukturou nikterak neliší od tisícovek dalších, působí tak silně na lidskou psychiku. Jsou snad prokleté, nebo s jejich psaním pomáhaly umělcům temné síly?

Poslech písniček jen na vlastní riziko! Někteří lidé při jejich poslechu nemusí hnout ani brvou. U těch citlivějších však mohou být následky nepředpovídatelné.

Ponurá neděle

Maďarská balada s názvem Szomorú Vasárnap je známější spíše pod anglickým názvem Gloomy Sunday, což znamená Ponurá neděle. Jedná se o legendární počin Maďara Resza Seresse, který by bez této písně pravděpodobně navěky zmizel zapomenutý v propadlišti hudebních dějin. Už jen její přezdívka - "hymna sebevrahů" je velice výmluvná. Při tvorbě této skladby se samotný umělec nachází ve stavech hluboké deprese způsobených rozchodem s přítelkyní. V jejich vztahu to skřípalo již dlouho. Přítelkyně Raszovi často vyčítala, že je chudý, protože si nechce najít žádnou normální práci. Seress se totiž snažil prosadit jako hudební skladatel, jeho výtvory však nikdy nikoho pořádně nezaujaly. Napětí ve vztahu gradovalo a jedné osudné neděle přišlo to, co přijít muselo. Po jedné zvlášť vyhrocené hádce ztratila Seressova přítelkyně poslední špetky trpělivosti, práskla za sebou dveřmi a navždy zmizela. Zničený skladatel usedl k milovanému klavíru a s pohledem na zamračené mraky a zmáčené ulice venku za okny začal skládat baladu s názvem Ponurá neděle. Tuto skladbu dokončil neuvěřitelně rychle a ihned ji pln nadšení a očekávání odeslal několika publisherům. Někteří tvrdí, že na ně píseň působí velmi negativně a dokonce je uvádí do stavu apatie. Jiné však píseň nakonec opravdu oslovila a rozhodli se ji vydat. Začala se hrát všude ve velkých městech a Seress byl štěstím bez sebe. Splnil si svůj sen! Najednou byl slavný! Ale... brzy měl přijít zvrat.

(Pianista a skladatel Rezsó Seress)

Návštěvník jednoho z berlínských barů požádal kabaretovou kapelu o zahrání písničky Chmurná neděle. Skupina jeho přání vyhověla a dala se do hraní. Po doznění posledního tónu muž vytasil revolver a bez jediného slova si přostřelil hlavu. Ještě ten samý den spáchala jistá prodavačka v Berlíně sebevraždu oběšením. Později se v jejím gramofonu našla deska právě se zmiňovanou písní. Pouhé dva dny na to se našla další oběť. Newyorská sekretářka se otrávila plynem a v dopise na rozloučenou zanechala přání, aby jí na pohřbu zahráli Chmurnou neděli. Jiná dívka se zase vrhla i s deskou oné písničky pod paží do Dunaje, kde se utopila. Maďarský švec Josef Keller zase zanechá ve svém dopise na rozloučenou úryvek z Ponuré neděle. A takto bychom mohli pokračovat, vyšplhali bychom se na číslo pohybující se okolo dvaceti obětí. A to jen ve 30. letech 20. století. Ve čtyřicátých letech předělal Billie Holiday baladu do angličtiny s cílem prolomit onu zlověstnou kletbu. Ne že by se mu to moc podařilo. Tato verze byla nakonec v Americe i Maďarsku zakázána. I přes tuto děsivou pověst se však skladba prodává dál a dál. Rezsó Seress se usilovně snažil napsat další hit, to už se mu ale nikdy nepodařilo. Nakonec i on skončil svůj život sebevraždou - nejprve skočil na ulici z okna svého bytu. Tím se však ještě nezabil, pád přežil a byl převezen do nemocnice. Teprve tam se oběsil na ocelovém drátu. Při ohledání těla se v jeho sevřené dlani našel papírek, kde stálo "Szomorú Vasárnap" - Chmurná neděle.
Tato melodie se prý citlivým lidem dostane pod kůži a nejsou schopni ji vyhnat z hlavy. Všechno nakonec většinou skončí nějakou katastrofou...
Není tedy divu, že se píseň stala předmětem různých výzkumů. Zjišťovalo se, jestli snad skladba neobsahuje bezděčně, či snad úmyslně přidané prvky, které mohou mít účinky takto mocně ovlivňující lidskou psychiku. Zkoumání však nic nepřineslo. Ve skladbě se neobjevovalo nic neobvyklého - sem tam nějaké maďarské motivy - nikterak se neodlišovala od jiných běžných písniček.


Autor: Zde

Suicide Solution

(Ozzy Osbourne)

Mezi další vražedné melodie patří metalová písnička Suicide Solution od britského zpěváka a frontmana legendární skupiny Black Sabbath Ozzyho Osbourna. Zpívá se v ní o alkoholu a sebevraždě, která má být jedinou cestou, jak vyřešit životní problémy. V písni se doslova zpívá: "Suicide is the only way out". V roce 1984 se při poslechu téhle skladby zastřelil americký mladík John McCollum. Jakmile jeho rodiče zjistí okolnosti sebevraždy, rozhodnou se Ozzyho Osbourna zažalovat za nabádání k sebevraždě. Soud však žalobu zamítl. Zanedlouho však rodiče podpořily další dvě rodiny, jejichž děti se kvůli písni také zavraždili. Přestože se zpěvák rozhodně distancuje od jakýchkoli souvislostí jeho písničky se sebevraždami, při následném zvukovém rozboru díla se prokáže, že je v ní ukryt zvláštní podprahový vzkaz. Jak se tam dostal? Byl to Osbournův záměr?


Autor: Zde

Better By You, Better Than Me

(Judas Priest)

K této skladbě od britské heavymetalové kapely Judas Priest se taky vážou podivné okolnosti. V prosinci roku 1985 si dva mladí chlapci z americké Nevady - Ray Belknap a James Vance tuto píseň pustili, opili se a poté se v blízkosti lutheránského kostela střelili do hlavy. Ray zemřel hned na místě, Jamese se podařilo zachránit. O tři roky později se však o sebevraždu pokusil zas; učinil tak předávkováním léky a tentokrát úspěšně. Ještě před smrtí však stihl vypovědět:"Ta hudba a ten alkohol nás donutily uvěřit, že jediným východiskem je sebevražda." I v tomto případě rodiče skupinu zažalovali - u soudu se opírali o frázi z písničky, v níž se zpívá "Do it!" (Udělej to!) Když se pak při soudním šetření pustila písnička pozpátku, bylo možné v ní zaslechnout krátký úsek, který zřejmě opravdu k sebevražednému jednání podněcuje. Judas Priest ovšem tvrdí, že s tím nemají nic společného a jedná se pouze o náhodný jev.


Autor: Zde

May Way

(Frank Sinatra)

Tato písnička sice nezpůsobuje přímo sebevraždu, přesto však způsobuje úkaz, který stojí za povšimnutí a za zmínku. Zpozorován byl především na Filipínách. Takřka vždy, když se někdo v nějakém baru pustí do zpívání karaoke verze písně My Way od Franka Sinatry, začne se mezi návštěvníky šířit značná agresivita a nezřídka dochází k hromadným rvačkám, při nichž dokonce několik lidí zemřelo. Mnohé bary na Filipínách tudíž raději písničku pro jistotu rovnou zakazují. Místní štamgasti jsou přesvědčeni, že kvůli zpívání této písně se mohou snadno stát obětí vraždy. Nabízí se otázka, proč se tohle děje jen na Filipínách? Je to snad proto, že zde je tato písnička zpívána tak často, že v průměru dojde k nejvíce rvačkám právě při ní? A nebo je snad prokletá?


Autor: Zde

Lavender Town theme

(Pokémon Red and Green)

Toto vlastně ani není písnička v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti se jedná o soundtrack ke GameBoyovému vydání hry Pokémon z roku 1996. Ve chvíli, kdy se člověk dostane do lokace Lavender Town, začne hru podbarvovat velice zlověstná melodie, která na hráče působí velice negativně. Těm odolnějším způsobuje přinejmenším bolesti hlavy, nauzeu, slabost, pocity na omdlení, ty nejcitlivější prý může podnítit právě až k sebevraždě. U této písničky se prý zabilo několik desítek dětí, na které má melodie zřejmě největší účinky - a to díky nízkofrekvenčním zvukům, které jsou schopny slyšet pouze ony. Přestože zmíněné dětské sebevraždy nejsou doopravdy doloženy, jedná se pravděpodobně o creepypastu. Na druhou stranu - melodie města Lavender Town prokazatelně působí leckterým lidem nepříjemné stavy. Nebo se jedná o pouhý placebo efekt?


Autor: Zde

Měl někdo z vás odvahu pustit si některou z melodií? Jak na vás působily?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 24. listopadu 2015 v 17:38 | Reagovat

No, raději jsem to nezkoušel. Ale u čtení tvého článku jsem si vzpomněl na jednu svou známou. Ona skládá vážnou hudbu a je velice citlivá.
Celkem nedávno přišla s tím, zda hudba může zabíjet. Mluvila o Totentanzu maďarského skladatele Ference Liszta. Říkala, že některé části by ji klidně mohly přimět vyskočit z okna, ale ne proto, že by měly nějaké depresivní účinky. Prý ukazují smrt jako krásnou a lákavou a v tom tkví její největší nebezpečí. Ale Liszt to podle ní má tak dobře udělané, že po těchto úsecích přichází zklidnění.
Moc jsem nevěděl, co jí na to říct. Ona je poněkud vyšinutá. Ale je to celkem děsivé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama